Seznam pojmů:
Tematické okruhy:
1. Jazykové vrstvy a útvary
2. Nauka o zvukové stránce jazyka
3. Základní zvukové jednotky
4. Znělost a přízvuk
5. Dělení přízvuku a řečové prostředky
6. Grafemika a písmo
7. Lexikologie, frazeologie, významy slov
8. Frazeologismy a ustálené výrazy
9. Významové odstíny slov
10. Výrazové odstíny slov
11. Nauka o větě
12. Větný členy a jejich vztahy
13. Typy syntaktických vztahů
14. Větné konstrukce
15. Samostatné větné členy
1. Jazykové vrstvy a útvary
Spisovný jazyk
Definice: Jazyková norma používaná v oficiální komunikaci, ve škole, médiích a psaném projevu.
Příklad: "Dobrý den, mohu vám pomoci?"
Nespisovný jazyk
Definice: Obsahuje jazykové útvary mimo spisovnou normu – nářečí, hovorový jazyk, slang apod.
Příklad: "Čau, co děláš?" – nespisovný pozdrav.
Hovorový jazyk
Definice: Neformální, běžně mluvený jazyk, který je blízký spisovnému, ale uvolněnější.
Příklad: "Ten film byl fakt dobrej."
Interdialekt
Definice: Nadnářeční forma jazyka, srozumitelná širší skupině mluvčích, bez výrazných místních prvků.
Příklad: Obecná čeština je interdialekt v Čechách.
Slang
Definice: Neformální slovní zásoba používaná určitou skupinou lidí (např. studenti, sportovci).
Příklad: "Mít tahák" = opis při testu.
Argot
Definice: Tajná nebo šifrovaná mluva určité skupiny (často podsvětí), nesrozumitelná pro ostatní.
Příklad: "Fízl" jako označení policisty.
2. Nauka o zvukové stránce jazyka
Nauka o zvukové stránce jazyka
Definice: Zabývá se zvuky v řeči – jejich tvořením, vnímáním a funkcí.
Příklad: Jak vyslovujeme "r" nebo "š".
Hláskosloví
Definice: Jazykovědná disciplína zkoumající zvuky řeči, jejich vlastnosti a funkci.
Příklad: Rozdíl mezi "s" a "z" v "les" a "lez".
Fonetika
Definice: Zkoumá fyzikální a fyziologickou stránku zvuků řeči – výslovnost, sluch, akustiku.
Příklad: Tvorba souhlásky "t" – jazyk se dotkne patra.
Fonologie
Definice: Zabývá se funkcí zvuků v systému jazyka (fonémy).
Příklad: "m" a "n" jsou různé fonémy, mění význam slov.
Ortofonie
Definice: Učení o správné výslovnosti hlásek.
Příklad: Správně vyslovovat "ř" v češtině.
Ortoepie
Definice: Pravidla spisovné výslovnosti (správné tempo, intonace, rytmus…).
Příklad: Neříkat "zdrávstvuj" jako "zdrástvuj".
3. Základní zvukové jednotky
Hláska
Definice: Nejmenší zvuková jednotka řeči, kterou vnímáme sluchem.
Příklad: Ve slově "pes" jsou tři hlásky: [p], [e], [s].
Samohláska
Definice: Hláska vznikající volným průchodem vzduchu dutinami, bez překážky.
Příklad: a, e, i, o, u, y
Souhláska
Definice: Hláska vznikající s překážkou v mluvidlech.
Příklad: b, d, f, h
Slabika
Definice: Zvuková jednotka tvořená jednou samohláskou a případně souhláskami.
Příklad: "Ko-lo" má dvě slabiky.
Dvojhláska
Definice: Spojení dvou samohlásek vyslovovaných v jedné slabice.
Příklad: Ve slově "auto" je dvojhláska "au".
Foném
Definice: Nejmenší zvuková jednotka, která rozlišuje význam slov.
Příklad: /k/ a /p/ → "kočka" × "počka".
Fonetická transkripce
Definice: Zápis výslovnosti pomocí speciálních znaků (IPA).
Příklad: [ʃ] je výslovnost pro "š".
4. Znělost a přízvuk
Znělé souhlásky
Definice: Hlásky, při kterých se hlasivky chvějí.
Příklad: b, d, g, v, z
Neznělé souhlásky
Definice: Hlásky, při jejichž výslovnosti hlasivky nepracují.
Příklad: p, t, k, f, s
Přesmyk znělosti
Definice: Změna znělosti hlásky podle okolí.
Příklad: "obchod" se vyslovuje [opxod].
Slovní přízvuk
Definice: Zvýraznění slabiky ve slově – v češtině vždy na první slabice.
Příklad: "domov", "stolička"
Dělení přízvuku
Definice: Přízvuk může být slovní,
nebo logický.
Příklad: "Udělal to on.", "Učitel přišel pozdě."
5. Dělení přízvuku a řečové prostředky
Přízvuk podle způsobu zdůraznění slabiky
Definice: Dělení podle toho, jak se přízvuk ve slabice projevuje – hlasitostí, výškou, délkou.
Příklad: V češtině se realizuje zvýšením intenzity.
Přízvuk podle intenzity hlasu
Definice: Zdůraznění slabiky pomocí síly hlasu – tzv. dynamický přízvuk.
Příklad: "Sto-lík" – první slabika se vyslovuje silněji.
Přízvuk podle místa realizace
Definice: Pevný přízvuk je vždy na stejném místě, pohyblivý se mění.
Příklad: Čeština (pevný), ruština (pohyblivý).
Pohyblivost přízvuku
Definice: Vlastnost přízvuku měnit pozici ve slově.
Příklad: "го́род" × "города́"
Takt
Definice: Jednotka řeči menší než věta, vyslovená v jednom přízvukovém celku.
Příklad: "To je on." tvoří jeden takt.
Pauza
Definice: Přerušení řeči, které pomáhá členit text.
Příklad: "Učitel, pauza, který přišel…"
Melodie věty
Definice: Změna výšky hlasu během věty – intonace.
Příklad: Otázka: "Opravdu přišel?"
Kadence
Definice: Klesající intonace na konci věty.
Příklad: "Zítra se uvidíme."
6. Grafemika a písmo
Grafémika
Definice: Nauka o grafické podobě jazyka – písmenech, znacích, interpunkci.
Příklad: Rozdíl mezi "a" a "á".
Písmeno
Definice: Grafický znak, kterým zapisujeme hlásku.
Příklad: "k" = písmeno pro hlásku [k].
Písmo
Definice: Soustava znaků pro zápis jazyka.
Příklad: Latinka, azbuka.
Interpunkce
Definice: Značky a pravidla pro členění textu.
Příklad: Tečka, čárka, otazník…
7. Lexikologie, frazeologie, významy slov
Lexikologie
Definice: Nauka o slovní zásobě a slovech, jejich významu, původu a použití.
Příklad: Studium slov jako "strom", "běžet", "červený".
Frazeologie
Definice: Nauka o ustálených slovních spojeních (frázích, idiomech).
Příklad: "Mít srdce na dlani" (být laskavý).
Sémantika
Definice: Věda o významu jazykových jednotek (slov, vět, textů).
Příklad: Slovo "pero" má více významů – pták, psací nástroj.
Pojmenování
Definice: Proces přiřazení jazykového výrazu k určité skutečnosti nebo jevu.
Příklad: Když řeknu "auto", pojmenuji dopravní prostředek.
Slovo
Definice: Základní jednotka slovní zásoby s významem.
Příklad: "Stůl", "běží", "velký".
Složené pojmenování
Definice: Víceslovné spojení vyjadřující jeden pojem.
Příklad: "Tlaková níže", "záchranná brzda".
Sousloví
Definice: Ustálené víceslovné pojmenování, které nelze volně měnit.
Příklad: "Černý humor", "zemní plyn".
Víceslovná slovní spojení
Definice: Obecný pojem pro jakékoli spojení více slov.
Příklad: "Velký modrý dům", "jede rychle".
Multiverbizace
Definice: Proces, kdy se jednoslovné pojmenování mění na víceslovné.
Příklad: "Letuška" → "členka palubního personálu".
Univerbizace
Definice: Proces, kdy se víceslovné spojení změní na jedno slovo.
Příklad: "Vysoká škola" → "vejška".
8. Frazeologismy a ustálené výrazy
Frazeologismus
Definice: Ustálené spojení slov s přeneseným významem.
Příklad: "Být v koncích" = nevědět si rady.
Zkratka
Definice: Zkrácené vyjádření víceslovného výrazu.
Příklad: ČR = Česká republika.
Pořekadlo
Definice: Lidový výrok bez mravního ponaučení.
Příklad: "Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá."
Rčení
Definice: Ustálené spojení slov se zobecněným významem.
Příklad: "Nosit dříví do lesa" = dělat zbytečnou věc.
Přísloví
Definice: Krátký lidový výrok obsahující ponaučení.
Příklad: "Bez práce nejsou koláče."
9. Významové odstíny slov
Historismy
Definice: Slova označující zaniklé skutečnosti.
Příklad: "Rytíř", "klanění", "palcát".
Archaismy
Definice: Zastaralá slova, která nahradily novější výrazy.
Příklad: "Panstvo" místo "hosté".
Neologismy
Definice: Nová slova v jazyce.
Příklad: "Influencer", "selfíčko".
Eufemismy
Definice: Zjemnělá slova pro nepříjemné nebo tabuizované jevy.
Příklad: "Odejít na věčnost" místo "zemřít".
Dysfemismy
Definice: Zhrubělá nebo zesměšňující označení.
Příklad: "Chcípnout" místo "zemřít".
Vulgarismy
Definice: Hrubá, nespisovná a často urážlivá slova.
Příklad: (Neuvádíme explicitně, ale např. nadávky).
10. Výrazové odstíny slov
Hyperbola
Definice: Zveličení pro zdůraznění účinku.
Příklad: "Čekal jsem tam věčnost!"
Hanlivá pojmenování
Definice: Slova vyjadřující opovržení nebo urážku.
Příklad: "Buran", "líný červ".
Familiární a domácká pojmenování
Definice: Zdrobnělé nebo láskyplné výrazy.
Příklad: "Tatínek", "pejsánek".
Ironie
Definice: Vyjádření opaku skutečného významu.
Příklad: "To se ti teda fakt povedlo!" (myšleno naopak).
Zvukově expresivní pojmenování
Definice: Slova napodobující zvuky nebo mající citový náboj.
Příklad: "Bum", "šustit", "ňufat".
11. Nauka o větě
Syntax (skladba)
Definice: Nauka o stavbě vět a vztazích mezi větnými členy.
Příklad: Studium, proč je "On čte knihu" správná věta.
Klasická skladba
Definice: Tradiční způsob popisu větné struktury (věta, větné členy).
Příklad: Podmět + přísudek + předmět.
Valenční skladba
Definice: Modernější způsob popisu skladby, zaměřený na schopnost slov (hlavně sloves) vázat další členy.
Příklad: Sloveso "dát" má valenci: někdo dá něco někomu.
Promluva
Definice: Konkrétní jazykový projev mluvčího (ústní nebo psaný).
Příklad: Celá věta, odstavec, výpověď v dialogu.
Výpověď
Definice: Jazyková jednotka vyjadřující sdělení – základ komunikační jednotky.
Příklad: "Zítra nepracuji." (má výpovědní platnost)
Větný ekvivalent
Definice: Výraz bez přísudku, který plní funkci věty.
Příklad: "Ano.", "Zítra.", "Možná."
Věta jednoduchá
Definice: Obsahuje jeden přísudek (slovesné jádro).
Příklad: "Maminka vaří oběd."
Souvětí souřadné
Definice: Spojení dvou nebo více vět vedle sebe, spojkou jako "a", "ale", "nebo".
Příklad: "Přišel domů a sedl si."
Souvětí podřadné
Definice: Jedna věta je hlavní, druhá vedlejší a je na ní závislá.
Příklad: "Nevím, kdy přijde."
12. Větný členy a jejich vztahy
Větný člen
Definice: Základní jednotka větné stavby, která má ve větě syntaktickou (skladební) funkci.
Příklad: Ve větě "Pes běží rychle" je "Pes" podmět, "běží" přísudek.
Složené větné členy
Definice: Větné členy tvořené více slovy.
Příklad: "Velmi krásný den" – složený přívětek.
Skladební dvojice
Definice: Dvojice větných členů, kde jeden řídí a druhý je na něm závislý.
Příklad: "Čtu knihu" – "čtu" řídí "knihu".
Řídící větný člen
Definice: Větný člen, který určuje mluvnické vlastnosti jiného členu.
Příklad: V "malý pes" řídí přídavné jméno "malý" tvar podstatného jména "pes".
Závislý větný člen
Definice: Větný člen, jehož forma závisí na řídícím členu.
Příklad: "Vidím krásný dům" – "krásný dům" závisí na slovesu "vidím".
Skladební skupina
Definice: Dvojice nebo více větných členů, které tvoří významový celek.
Příklad: "Na louce", "s červenou růží".
13. Typy syntaktických vztahů
Přisuzování
Definice: Vztah mezi podmětem a přísudkem.
Příklad: "Dítě pláče." – přísudek je přisuzován podmětu.
Určování
Definice: Vztah mezi určujícím (např. přídavným jménem) a určovaným (podstatným jménem).
Příklad: "Modrá obloha" – "modrá" určuje "oblohu".
Přiřaďování
Definice: Vztah mezi dvěma členy, které mají stejnou větnou platnost (souřadnost).
Příklad: "Jablka a hrušky" – dvě slova spojená spojkou.
Souřadnost
Definice: Vztah mezi členy nebo větami, které jsou na stejné úrovni.
Příklad: "On přišel a ona odešla."
Podřadnost
Definice: Jeden člen nebo věta je závislá na druhé.
Příklad: "Řekl, že přijde."
Řízenost
Definice: Vztah, kdy řídící člen vyžaduje určitý pád nebo tvar závislého členu.
Příklad: "Čekám na tebe" – "na" vyžaduje 4. pád.
Přimykání
Definice: Vztah mezi členy, které spolu významově souvisejí, ale nejsou mluvnicky vázané.
Příklad: "Velmi hezky" – "velmi" se přimyká k "hezky".
14. Větné konstrukce
Bezespoječné souvětí
Definice: Věty spojeny bez spojek, pouze interpunkcí.
Příklad: "Přišel, viděl, zvítězil."
Větosled
Definice: Pořadí slov a členů ve větě.
Příklad: "Honza snědl koláč" (obvyklý český větosled: podmět – přísudek – předmět).
Vsuvka
Definice: Doplňující výraz, často oddělený čárkami nebo pomlčkami.
Příklad: "To je, jak bych to řekl, docela překvapení."
Výpustka (elipsa)
Definice: Vynechání části věty, která je domyšlitelná.
Příklad: "Já jablko, ty hrušku." (chybí sloveso "mám")
15. Samostatné větné členy
Samostatný větný člen
Definice: Větný člen stojící mimo hlavní větnou strukturu.
Příklad: "Když se ozvalo zaklepání – překvapení!"
Osamostatněný větný člen
Definice: Člen, který je záměrně vyčleněn z věty pro důraz nebo stylistický efekt.
Příklad: "Přišla – úplně sama." – vyčleněné příslovečné určení.